Komu se nedaří do rovnice hubnutí úspěšně dosadit i pohyb, obvykle mu s potřebnou neznámou pomůže koupě domácího mazlíčka. Nejlépe psa anebo kočky. Takový pejsek nebo kočka nás totiž zahálet jen tak nenechají. Že je to trochu kýčovité? Ale zase to zaručeně funguje.
Tak například pes. Pokud si pořídíme malé štěně, tak to je prakticky k neutahání. Větší plemena nás pak zase doslova táhnou s sebou, takže jim mnohdy sotva stačíme. A nejde jen o to, že nás nenechají zahálet a pořádně nám umožní se venku protáhnout.
Hlavní na pořízení domácího mazlíčka totiž je ona pravidelnost, ke které se třeba při cvičení málokdy donutíme. Sami sebe snadno přesvědčíme, že s tréninkem začneme až zítra, nebo se k němu vrátíme na příklad pozítří. Ovšem psovi, který čeká na vyvenčení, to vysvětlíme jen stěží.
A u venčení obvykle nezůstane. Když už jsme venku, tak se s ním jdeme přece jen provětrat o kousek dál. A co se týká rychlejší chůze, ta je někdy z hlediska hubnutí ještě lepším prostředkem než běhání, i když také na to díky našemu mazlíkovi mnohdy dojde.
Další výhodou je, že se aktivně pohybujeme na čerstvém (ač v některých městech v uvozovkách) vzduchu. A to téměř za každého počasí, zatímco sami bychom za jemného mrholení ven nevyrazili, pejskem se přemluvit povětšinou necháme.
A podobné je to s v úvodu zmiňovanou kočkou. Takové kotě nás totiž nenechá zahálet ani doma. A co se týká dospělé kočky, té už výrobci kočičích vodítek a obojků zajistili téměř rovnoprávnost s psím plemenem, takže taková kočka nás pak také bude pravidelně popohánět k výletům ven. A protože u nohy nechodí právě ráda, nakonec to dopadne tak, že kočka venčí nás. A to je najednou pohybu…
ZP
